výlet 1 - Vyjížďka na bruslích (ne 28.9.2008)
Vyjížďka na bruslích podél Labe do městečka Pirna (28.9.2008)
Během prvního víkendu, který jsem v Drážďanech trávil, jsem měl často dlouhou chvíli a vůbec mi to tu neutíkalo. V neděli jsem se tedy rozhodl, že opráším mé kolečkové brusle a vypravím se na vyjížďku při Labi. Od jednoho kamaráda jsem se dozvěděl, že kousek od naší koleje se dá pohodlně najet na asfaltovou cyklostezku, která vede proti proudu při pravé straně Labe směrem na městečko Pirna až k českým hranicím. Počasí bylo přímo parádní a tak jsem vyrazil na první poznávací výlet.
Po několika minutách cesty, kdy člověk mine velké fotbalové hřiště, dětské hřiště a přívoz přes řeku, který slouží i jako mhd, se přijede na úroveň tří sousedících zámků, které se nacházejí na protějším břehu a žijí čilým turistickým ruchem. Kolem každého zámku je velká a krásně upravená zahrada s jezírky a vodotrysky a na svazích pod zámky, se to zelená nejrůznějšími odrůdami vinné révy. Postupně člověk projede kolem Schloß Albrechtsberg, Lingnerschloß a Schloß Eckberg (největší ze zámků) a ve slunečném podzimním odpoledni se tak může pokochat přehlídkou snad všech barevných odstínů, které pohled na zámky a jejich zahrady nabízí.
Další pozoruhodnost, která člověka po několika stech metrech upoutá je obří ocelový most, který se jmenuje „Blaues Wunder“. Most spojuje čtvrti Blasewitz a Loschwitz, je 280m dlouhý a váží 3500t. Když jsem dojel přímo pod něj a koukal na tu monstrózní konstrukci, tak mi, ačkoliv mám za sebou několik let stavárny, vůbec nebylo jasné, jak mohl někdo něco takového postavit a jak se ten most vůbec může sám o sobě unést. Asi se mu říká Modrý zázrak právem.
Hned za mostem, proti proudu, je na protější stráni k vidění visutá lanovka (Schwebebahn), která v celkem častých intervalech vyváží cestující od Labe na kopec Loschwitz-höhe. Díky 33 podpůrným ocelovým sloupům překonává na
Po několika dalších minutách cesty, kdy jsem žasl nad místní televizní věží, která se tyčí nedaleko Labe nad čtvrtí Wachwitz do výše 252m, jsem musel přeskákat asi čtyřistametrový úsek po kostkách a jelikož jsem se při tom dost zapotil, posilnil jsem se na další kilometry na bruslích výbornou zmrzkou, kterou točili v jedné cukrárně hned u cyklostezky. Zastavení si tu udělalo mnoho lidí a při vychutnávání té dobroty tu pozorovali vyhlídkové parníky, čluny a lodičky, brázdící vodu Labe.
Další paráda v pořadí, na druhém břehu řeky, kterou jsem na cestě do Pirna míjel, je Schloss Pillnitz. Zámek vybudovaný v 18. století leží ve stejnojmenné vesnici Pillnitz, která už v dnešní době patří, jako městská část, pod Drážďany. Přišlo mi, že tohle místo je pro princezny přímo stvořené a tak se sem budu muset některé pěkné odpoledne ještě vypravit a trochu to tu prozkoumat.
Kousek za tímto zámkem vybíhá z Labe boční rameno, ve kterém kotví mnoho malých lodiček a cyklostezka pokračuje těsně při něm ven z Drážďan směrem na obec Heidenau. Následuje trochu méně záživná část cesty mezi loukami a poli, kde se ale neustále člověk musí prodírat davy lidí, kteří při Labi tráví své volné odpoledne. Po následujících asi třech kilometrech cesty se před člověkem objeví další velký most, který je jakousi vstupní branou do Pirna. Celý zadýchaný a opocený jsem se na kraji městečka usadil po 22km dlouhé cestě před místní loděnicí a dal si malou sváču. Prohodil jsem několik málo kostrbatých vět s jednou německou babičkou, která seděla na vedlejší lavičce a háčkovala a když jsem byl dostatečně odpočinutý, vyrazil jsem vlažným tempem zpět tou samou cestou do Drážďan.
Porce kilometrů, kterou jsem měl před sebou mě dost znepokojovala a už jsem se viděl, jak přijíždím na kolej za šera. Cesta zpět byla ale naštěstí po proudu řeky, tím pádem trochu víc z kopce a dost rychle utíkala. Napomohlo tomu i to, že jsem každou chvíli mohl pozorovat horkovzdušné balóny, které stoupaly k oblakům z prostřed města a prolétávali mi přímo nad hlavou.
Po necelých dvou hodinách jsem se došoural zpět do centra Drážďan a už jsem se moc těšil, až se budu moct v klidu natáhnout na mou postel a pěkně si odfrknout. Při tom jsem se ještě pořád olizoval po výborné zmrzlině z okénka cukrárny, které jsem na půli trasy ani při zpáteční cestě neodolal.
Odkazy z výletu:
Náhledy fotografií ze složky výlet 1 - Vyjížďka na bruslích (ne 28.9.2008)